Doznívají dojmy z historicky druhého kurzu naklepávání u nás. Tentokrát vás bylo víc mužů, ale Jarka a Jana to vyrovnávaly když ne počtem, tak určitě produktivitou. Vůbec mi přišlo, že vám to všem jde rychle od ruky a nosili jste mi ukazovat v podstatě hotová díla, ke kterým už bylo málo co dodat. Bylo tu i pár opravdu tvrdých kos, a to pro učení (a ani pro samotné používání) není ideální. Je normální, že to pak šlo hůř. Ta Vláďova nešla pilníkem ani ztenčit, jak byla tvrdá. Na brusce by to šlo a výjimečně by mi nebylo líto použít i rychlejší kotouč pro prvotní ztenčení.

 

Nasadil jsem hned zpočátku vysoké tempo a až na pár škrábanců (včetně toho mého) se to myslím vyplatilo. Stihlo se i opravdu divoké restaurování moc pěkné kosy. Řezným kotoučem jsme odstranili až 2 centimetry ostří, abychom se zbavili zvlnění. Bylo mi materiálu líto, ale výsledek byl myslím skvělý a kosa může klidně dalších sto let fungovat. Jen toho hluku z broušení bylo víc.

 

Teď máte na čem stavět a vaše kosení určitě získá jinou kvalitu. Mám z toho skvělý pocit a těším se, až se spolu zase při nějaké příležitosti potkáme.