Díky několika sezení se svou kamarádkou Olinou, která se věnuje osobnímu koučingu (úžasná věc, ale v češtině se šílene jmenuje :-) jsem si mimo jiné ujasnila, že mě opravdu baví tvořit a to nejen sama se sebou, ale i s dětmi. Když byli naši kluci malí, tak jsme často společně tvořili z hlíny, ovčí vlny, vosku, vrbového proutí nebo jen malovali. Musím se přiznat, že ne vždy jsem byla naplno přítomná a odevzdaná jenom procesu tvoření bez očekávání výsledku. Sem tam se vyskytly i výčitky, že bych raději něco dělala na zahradě nebo pomáha s rekonstrukcí chalupy. Vše je teď jinak a tak doufám, že mi kluci odpustí :-) Od podzimu se scházíme ještě s pár dětmi u nás doma a společně v tvoření pokračujeme. Je to skvělé, baví nás to a to, že nezáleží na výsledku a jde hlavně o proces samotný, děti dokázaly minulý týden tím, že po dvou hodinách strávených nad malováním mandaly, ji někteří byli schopni hodit do kamen.