Je tu konec prázdnin, v Čechách už to na koupání úplně není, vyrážíme do Chorvatska. Náš kombík je naložený vybavením pro potápění, kempování i vaření. Jedeme na noc, abychom se vyhnuli dopravní zácpě. Já mám po encefalitidě od doktorů stále zákaz řízení motorových vozidel, ale cítím se dobře, tak jdu do toho.

Markéta v noci řídí nerada, tak to potáhnu do svítání a kdyby byla krize, dám pauzu.
Za Plzní jsou vidět bouřkové mraky - my to ale stáčíme na jih, tak se jim snad vyhneme. Ne tak docela. Začíná pršet a déšť se stupňuje. V Německu vjíždíme do epicentra bouřky. Průtrž mračen a vichr. Kolem padají stromy. Tohle nemůže trvat dlouho, ..., ale bohužel trvá. Možná přes tři hodiny běsnění živlů. Stěrače na max, viditelnost mizerná, na dálnici jezera vody a když předjíždím náklaďák tak vodopád od kol. Rychlost 60km/hod je na hranici hazardu. Každou chvilku se v pravém pruhu dálnice objeví spadlý strom, který se nám sotva povede stržením volantu doleva objet. Párkrát jsme projeli skrz korunu stromu - naštěstí jen tenčí větve. Pravý pruh vzdávám, jedu stále v levém. Policie občas bliká před spadlým stromem, ale většina stromů a větví je neoznačená a není skoro vidět. Ideální podmínky pro trénink mozku. Ještě že to nevidí paní neuroložka.
Pršet přestává až za tunelem v Jasenici ve Slovinsku. Svítá a Markéta přebírá řízení. Dovolená začíná. Doprava kolem hranic s Chorvatskem houstne, konečně jsme na dálnici do Puly a v přístavu Verudella.

Ještě všechny krámy odnosit na loď. Olova máme snad 30kg. Podlamují se mi nohy, ale je to kousek. Hurá, jsme na ostrově. Víkendoví návštěvníci odjíždějí. Místa pro stany dost. Pár koordinačních telefonátů a celá skupina je pohromadě. Všichni jsou šnorchlovací začátečníci - zkusíme se tedy sžít s mořem a někam se posunout.

Do programu výuky jsem zařadil i Buteyko dýchání, které je skvělé nejen pro zdraví a pro léčení astmatu, ale i pro budování CO2 tolerance. Ta se hodí pro dlouhé zádrže dechu. Dýcháme společně 3x denně. První den se zaměřuji na bezpečnost. Za silného větru v závětří přístavního mola nacvičujeme záchrany. Všichni se klepou zimou - já nejvíc. Mám stále tak 6 kg podváhu oproti mému vychrtlému normálu. Dále už nám počasí přeje. Po ránu je hladina jako zrcadlo a my můžeme v klidu nacvičovat zanořování a vyrovnávání tlaku. Máme s Mírou co dělat, abychom se všem stačili v těchto začátcích potápění věnovat. Ve vodě je to fofr, ale pak je spousta času pro relax. Kluci skáčou ze skály a z provazové houpačky do laguny.
Kája zjistil, že není dobré skákat šipku s maskou na očích.

Po večerech se při vínu chodíme koukat na západ slunce. Je to doslova božské.

Užíváme si i koupelí po setmění. Po nahých tělech nás laskají letos všudypřítomné malé (nežahavé) medůzy. Ještě jsem je v Chorvatsku nikdy nezažil.

Všichni dělají pokroky a ke konci týdne k mému překvapení skoro všichni proplouvají nadšeně jeskyní na sousedním ostrově. S Mírou jsme si proplavali jeskyni ve 20m. Když jsem ho jistil u výlezu, nějak mi proklouzl, aniž bych ho zpozoroval. Čekám asi v 13 ti metrech - sleduji černou díru pod sebou a Míra nikde. Trocha nervozity, ale to už mi dává lanem signál z hladiny od bójky. No ... chybička se stane. Naštěstí měl ještě rezervy kyslílku.

Teprve po návštěvě jeskyní jsem nabyl pocitu, že jsou ze všech dobří šnorchlisté s potřebnými vědomostmi pro bezpečné zanořování do deseti metrů. Teď už to chce jen brousit se šnorchlem podél břehu a zanořovat se pro zkoumání podvodních krás. Pohyb pod vodou se stane přirozeným a přijde čas posunout své limity.

Deset, patnáct nebo dvacet metrů hluboko? Je to výzva? Pojeďte s námi na dovolenou s kurzem freedivingu v roce 2018. Rozhodl jsem se ho pořádat pro ty, kteří už umí šnorchlovat a zanořovat se do malých hloubek. Tedy pro ty z vás, kdo jste zvyklí na masku a šnorchl a umíte se zanořit třeba do tří metrů s vyrovnáním tlaku v uších. Pokud umíte plavat s ploutvemi, tak je to jen výhodou. Posuneme to bezpečně dál a také hlouběji po všech stránkách.

Děkuji všem za účast, za odvahu, za sdílení a krásný pobyt na dovolené. Mírovi děkuji za skvělou pomoc při výuce a Danče za zpracování videa.

Po našem kurzu jsem se ještě stihl hodinku pověnovat náhodným zájemkyním o freediving, se kterými jsme se seznámili v kempu: