Stále doznívají dojmy z prvního ročníku kurzu nádechového potápění a já už plánuji, jak to pojmout příští rok, co vylepšit, co zkusit jinak. Kombinace s odpočinkovým pobytem v Chorvatsku a veganskou stravou od Markéty fungovala výborně.

 

Spaní ve stanech sice není pro každého, ale málokterý penzion nebo privat nabízí luxus, který jsme si my užívali:

K vodě 10 m. Do "restaurace" 0 m. Hloubka pro nácvik ponorů na doslech a dohled od stanu. Rovná plošina na cvičení na energeticky nabitém místě v areálu dřívější kaple. Ani tolik nevadilo, že kaple dnes funguje jako garáž pro traktor. Ploché kameny pro opalování. Pohodlný vstup do vody ... no, kdo je zvyklý na Bibione by možná nesouhlasil, ale co je jednoduššího, než skok ze skály, nebo mělké splývání přes ježovky. Výstup z vody se vždy nějak dořeší.

 

Sešla se nám různorodá skupinka, každý měl jiné ambice, a čelil různým výzvám. V mém pojetí na absolutních výkonech absolutně nezáleží - každý ať si posouvá své hranice a nemusí se o zbytek starat. Posouvání hranic ale za důležité považuji, protože to přispívá k životnímu uspokojení. O tom jinde a jindy... Pro lektora to ale výzva je.

 

Měli jsme tu (skoro) třináctiletého Matouše, který se s vodou začíná dobře sžívat a který by se nejraději hned potápěl, bez zbytečných řečí, které ale zas tak zbytečné nejsou, hlavně pokud se chceme potápět dlouho a ve zdraví. Pak přijela Iveta, která řešila psychiku - strach ze zanoření. A pak třeba Tomáš, sportovec, který se už dříve potápěl na nádech do patnácti metrů.

 

Místo původně zamýšleného výkladu pro pokročilejší šnorchlování to nakonec bylo více o hloubkovém freedivingu. Když jsme řešili, jak vyrovnávat tlak pod reziduálem plic, mohla se Iveta spokojeně opalovat, což bylo také součástí nabídky. Přesto pro příště budu muset vypsat nějaké kategorie, aby výklad odpovídal očekáváním všech účastníků.

 

Hned první den jsme si odfajfkovali bezpečnost - teoreticky i na vodě. A podmínky byly rozhodně ostřejší, než na bazénu. Udržet dýchací cesty omdlelého potápěče nad vodou ve vlnách není žádná legrace. Matouš navíc čelil váhové přesile. Bylo uklidňující vidět, že jsme navzájem všichni v dobrých rukách. A jaksi symbolická mi připadala záchrana syna otcem a naopak (Tomáš a Jano).

 

Pak už jsme mohli bezpečně(ji) užívat krás podvodního světa a posouvat své limity. Všichni jsme odstraňovali některé nevhodné návyky šnorchlistů a získávali větší jistotu s přibývajícím počtem ponorů.

 

Každý udělal za těch pár dní velikánský pokrok: Z Máti se vyklubal skvělý, spolehlivý a trpělivý buddy (jistící potápěč), který perfektně doplňoval jinak dospělý tým. To, že se potopil do třinácti metrů, byla jen třešínka na dortu. Jano si dal pivko a na to statiku ve vodě 3:30. Iveta se podívala poprvé na hladinu zespodu a zvládla i vyrovnání tlaku. Tomáš 20 a velká rezerva. Phillip (z Kalifornie) komfortně 20 a znatelné zlepšení techniky.

 

Nové zkušenosti jsme odplavali otestovat na sousední Frašker, kde jsou krásné útesy a podvodní jeskyně. Phillip se ukázal jako skvělý průzkumník, protože objevil vstup do dvou nových jeskyní, které se mi dříve nepodařilo najít. Bylo to dobrodružné zjišťovat, jak jsou dlouhé, široké a bystrozraké.

 

I na odpočinek a sdílení bylo času dost. Prostě idylka. Díky vám všem.

 

Příště určitě znovu. Místo nejspíš stejné. Bál jsem se v tomto termínu množství lidí v kempu, ale ráno na cvičení byl naprostý klid. Pláže volné a trochu hluku večer a od lodí přes den tolik nerušilo. Počet účastníků výuky bych omezil na osm s tím, že s sebou budu mít pomocného instruktora. Příbuzných a kamarádů pro pobyt a jídlo může být libovolný počet. Asi bychom nabízeli i snídaně a potápěli se vždy po vytrávení před obědem a před večeří. Sledujte naše akce a přihlaste se včas.