Ještě den před naším setkáním jsem měl pochybnosti, jestli se to má vůbec konat. "Venku zima a déšť. Komu by se v tomhle počasí chtělo z pelechu? Nebudete se tu nudit?" - to se mi honilo hlavou. A taky že spousta lidí postupně rušila účast. Někdo má své podzimní práce dost doma, tak to zcela chápu.
Přijelo vás ale pět, vešli jsme se společně všichni k jednomu stolu a mělo to své kouzlo. Bylo co sdílet a bylo co jíst i pít.
Skoro jsme ani nestihli vyrazit na domluvený výlet. To by však byla velká škoda. Příroda nám cestou ukazovala svou hojnost v podobě padajícího ovoce i vláhy, která nikterak nevadila. Pohled ze skalní vyhlídky do údolí Oupoře mě dojal až k slzám. 5 km uteklo jako nic.
 
Chuť k jídlu i pití jsme mohli využívat až do noci. Díky Marušce a Markétě putovala semínka všeho možného do origami obálek, aby se mohla dále množit. 
K spánku jsme se všichni poskládali v teple chalupy. Cením si vašeho "sportovního" ducha a schopnosti zvládat dočasný diskomfort.
 
Vyspali jsme se dorůžova a po hojné snídani přišel čas sběru jablek a moštování. Ten dělal to a ten zas tohle a dohromady nateklo skoro padesát litrů. Prostě pohádka a ukázka pospolité spolupráce. Mošt božsky lahodný, každý si odvezl, kolik je ve zdraví schopen spotřebovat a zbytkem ještě obdarujeme sousedy.
 
Nakonec se naklepaly i tři kosy a já měl možnost testovat své nové prototypy klepacích kladiv. Prostě krásné  rozloučení s kosící sezónou.
Díky všem za vaší přítomnost a zase někdy na shledanou.
 
P. S. O víkendu budeme stavět vodní nádrž a s Markétou už máme plán akcí na příští rok - jen to sepsat, abyste měli z čeho vybírat.