Rádi bychom tvořili z proutí různé koše, košíky, lísy na sušení ovoce, mísy, "kukaň" pro kachny, plůtky, všelijaké výplety (např. zábradlí, pergloly) ....

V našem okolí jsou pouze vrby vhodné na drobné práce nebo lískové proutí využitelné na výplety stěn různých přístřešků, rozličné osnovy ... To nás přimělo k vysazení vlastního prutníku. Během zimy jsme objednali u pana Dvořáka řízky vrby mandlovky, rakovice, konopiny a ameriky. Před výsadbou se doporučuje hluboká podzimní orba a jaře pak uvláčení a smykování. My jsme po dokončení jílového kachního jezírka srovnali okolí a navezli skrývku z bývalého sadu. Na jaře po rozmrznutí půdy řízky zasadili do sponu 60cm x 12-15cm. Použili jsme kladivo a majzlík, ten zatloukli do země a ihned po vytažení zasunuli vrbový řízek a přihrnuli hlínou. Většina se nám podařila zasadit před narašením, asi šestina byla již narašená (jak v listech, tak v kořenech) a tak se při sázení řízky trochu poškodily. Až asi na 10 rostlin z 500 zakořenily a vyrostly všechny. Doporučuje se udržování bez plevele a to hlavně v bezprostředním okolí řízku. Proto se někde používá k zakrytí půdy proti plevelům fólie. My jsme zvolili raději pletí. Uvažovali jsme i o slámě, ale tu jsme na jaře nesehnali. Později se prutník samomulčuje spadanými listy.  První rok není ještě proutí kvalitní k pletení. Sklidit se ovšem musí. Chceme ho využít na zkrášlení drátěných plotů. Prutník se přihnojuje nejméně jednou za dva roky, po 3 až 4 letech by se měl převápnit. Nejvýnosnější je prý třetí rok a životnost se odhaduje na 15 - 20 let. Do prutníku mají volný přístup naši indičtí běžci, ale moc ho nevyužívají. Jak náš prutník roste a plodí můžete najít zde.