Po vybudování našeho koupacího jezírka nám odpadla spousta práce. Jednou za rok po zamrznutí posekáme uschlá stébla nad ledem. To na ploše 100m2 nezabere i s odnesením materiálu víc než hodinu. Další každoroční údržba spočívá v odsátí kalu ze dna jezírka hadicí o průměru kolem 7cm, samospádem bez čerpadla. Živočichové kteří si užijí tento tobogán pak mají možnost se vrátit. Co je fascinující, je navýšení pestrosti (biodiverzity) prostoru. Ptáci, hmyz, obojživelníci, atd. Vadou na kráse bylo ale použití jezírkové fólie, která separuje vodní masu od okolní půdy a proto jezírko nepůsobí jako přirozená akumulace vláhy pro širší okolí. Fólie se navíc musí maskovat a složitě chránit před protržením a i tak je to s trvanlivostí a možností budoucí likvidace veliký otazník. Ne vždy to jde, ale pokud to je jen trochu možné, je lepší se fólii vyhnout. Jak na to, se pokusím popsat v následujícím textu.

Jako funkční se jeví dva možné přístupy.

1. Pokud podloží není dostatečně jílovité, ale je k dispozici stálý přítok vody, použijeme metodu Seppa Holzera, která spočívá v čeření zalitého dna lžící bagru. Jílové částečky se vyplavují a ucpávají póry. Písek a kameny zůstávají při povrchu dna. Případné netěsnosti, které bývají častější než u druhé metody, jsou suplovány přítokem vody.
2. Pokud máme dostatek jílu v podloží, jako tomu je v našem případě, zvolíme metodu utěsňování dna jílem. To budu v následujícím textu popisovat.

Technické parametry jezírka

Aby jezírko fungovalo, je třeba dodržet jisté zásady. Neberte to jako dogma, uvádím to proto, abyste si uvědomili případné komplikace, pokud se příliš odchýlíte od těchto parametrů.

Spád vnitřních břehů jezírka by neměl být strmější než 2:1 (vodorovně : svisle). Nehrozí pak eroze a borcení břehu a stěny lze lépe utěsnit.

Budujeme-li jezírko ve svahu, tak spád vnějších břehů hráze by neměl přesáhnout sklon 3:1.

Šířka vršku (vodorovné části) hráze by měla být alespoň tolik, kolik je její výška. To spolu s předchozím bodem zajistí, aby hráz tlakem vody neujela. 

Hráz by měla být minimálně o 30cm nad úrovní maximální hladiny.

Přepad skrz hráz do nižších poloh je třeba řešit zpevněným materiálem - roura, žlab. I malinký čůrek přetékající vody z jezírka v jílovito-písčitém materiálu si během krátké doby vytvoří koryto a hráz zlikviduje.

Těsnící vrstva kvalitního jílu by měla být minimálně 40cm, zhutněná alespoň na 90% maximální hustoty (viz dále). Pokud je v podloží spodní voda, nebo velice propustný štěrk, doporučuji alespoň 60cm jílové těsnící vrstvy.

Pro stabilitu ekosystému dopručuji hloubku minimálně 2m.  Z toho nám vyplývá, že jezírko by mělo při kruhovém půdorysu mít poloměr maximální hladiny minimálně 5 m (1m hlubina + 4m břeh pod vodou + 0,6 m břeh nad vodou). Průměr vykopané jámy tedy cca 11,2m (100m2).

O čištění vody, přesněji odběr živin z vody, se u přírodních jezírek starají aerobní baktérie, které jsou navázané na kořeny vodních rostlin (rákos, orobinec, kosatec, ...) Těm je potřeba vybudovat tzv. čistící zónu, která sestává z vrstvy kačírku o frakci kolem 20mm, minimálně 20cm vysoké. Do kačírku se rostliny bez hlíny či jiného substrátu zasadí. Velikost čistící zóny se odvíjí od plochy hladiny a doporučuje se 30 až 60 % z plochy hladiny. Při použití nucené cirkulace vody (čerpadla) přes čistící zónu stačí 30%, při využití přirozené cirkulace vody radši přes 50%. Pokud nad šikmými stěnami jezírka umístíme kolem dokola čistící zónu, což je praktické, vyjde nám při zachování poměrů minimální rozumná velikost jezírka přes 200m2.

Stavební postup

Za předpokladu, že máte rozmyšlený a nakreslený plánek, můžete začít s vytyčováním do terénu.

Vytyčování

Dřevěnými kolíky, nebo jakkoliv jinak naznačíme hranice budoucí maximální hladiny. Já jsem použil na oválné jezírko u rodičů pouze čtyři kolíky pro vytýčení nejdelšího a nejužšího místa. Zamýšlený tvar jsem měl v hlavě a příliš velké množství kolíků je nepraktické, protože při pracech překáží.

Nivelace

Dále je potřeba se rozhodnout, v jaké výšce bude maximální hladina. Pokud jako u nás jezírko navazuje na drenáže, kořenovou čistírnu, atd., je třeba se ujistit, že bude dostatečně nízko, aby do něho všechna voda stekla. K tomu slouží stavební nivelační přístroj se stativem a nivelační lať nahraditelná obyčejným metrem. Optický nivelák je v podstatě dalekohled s ryskou pro přesné určení (vodo-)roviny. Je možné s ním otáčet a po kalibraci vždy ukazuje stejnou výšku. Umístěte ho tak, aby nepřekážel a zároveň aby "viděl" do všech míst na stavbě. Budoucí výšku hladiny je dobré jako referenční bod poznačit na nějaký nepohyblivý objekt (plot, zeď). Podle něho si pak můžete vždy nivelační přístroj zkalibrovat.

Do plánku si poznačte, jak vysoko nad hladinou (+) případně pod hladinou (-) se necházejí hraniční body. Při určování výšky hladiny se ujistěte (fundovaným odhadem), že budete mít dostatek materiálu na vybudování hráze a utěsnění dna. Já ornici dávám bokem pro budoucí zúrodnění pozemku. Hlubší hlína těsně pod ornicí se dá používat na omítky a hliněné stěny. Jíl na hráz a těsnění dna. Písek pro omítky a jiné stavební účely. Skladba podloží je všude jiná a je dobré využít, co se na stanovišti nachází.

Skrývka

Jako první krok bychom měli zachránit ornici z místa stavby, a to nejen z míst, kde bude budoucí jezírko, ale i tam, kde bude hráz, dočasná skládka hlíny, a vůbec všude, kde by bagr způsoboval udusání a tím znehodnocení tohoto cenného materiálu. Vrchní půda je plná života a pro mnohé organismy bohužel i skrývka znamená jejich smrt. Hodně jich má ale šanci na přežití a byla by hloupost znehodnotit tento zdroj dalšího života, který příroda tvořila tisíce let. V závislosti na hloubce ornice a vzdálenosti dočasné skládky se rozhodněte, jestli bude potřeba náklaďák nebo nějaký valník na převoz, nebo postačí přední lžíce bagru, bulldozeru, apod.

Pokud se skrývkou dostáváme pod úroveň budoucí hladiny, je potřeba v místě, kde bude hráz, odstranit hlušinu až na vrstvu nepropustného jílu. Hráz později navršíme do výšky stejným způsobem, jak je popsáno níže.

Strategie těsnění dna

Není třeba dodávat, že ve většině případů je těsnost jezírka důležitá. Při špatně utěsněném dně nejen že se ztrácí voda, ale hrozí i rychlé zhoršení tohoto stavu. Pokud voda proudí do propustného podloží, bude postupně vyplavovat jíl a místo jezírka nezbyde ani louže.

Těsnost tedy zajišťuje jíl. Jedná se o částečky půdy tak jemné, že nejsou cítit při rozemnutí mezi prsty. Zjednodušeně řečeno těsnící schopnost půdy udává poměr jílu na jedné straně a písku, štěrku, kamení na straně druhé. Aby půda těsnila, musí být jílu dostatek na vyplnění mezer mezi ostatními většími částicemi půdy.

Jíl má navíc tu vlastnost, že mění svůj objem v závislosti na své vlhkosti. Ideální by bylo budovat jezírko ze suchého jílu, který má objem nejmenší. To je však nereálné, protože by se nám nepodařilo vyvinout dostatečný tlak při dusání, abychom se zbavili vzduchových mezer. Proto ideální vlhkost je taková, při které je jíl stále tvárný, ale ne tolik, aby se lepil. Prostě konzistence tvrdé modelíny nebo moduritu.

Pokud je podloží převážně jílovité, prostě v něm vyhloubíme díru, kterou pak bagr koly udusá. Měli bychom mít ale jistotu, že vrstva jílu u dna je minimálně 40cm. To může odhalit sonda v jednom místě. (Bagr v jednom místě udělá díru o půl metru hlubší.) Pokud dno není dostatečně těsné, je třeba propustný materiál vybagrovat o 40 cm níže a dno postupně vybudovat z jílu, který jsme si pro tento účel odložili stranou.

Těsnění dna se provádí tak, že bagr rozhrne jíl po dně v tloušťce kolem 25cm a pak ho velice důkladně rozjezdí koly. (Pásový bagr není schopen vyvinout dostatečný tlak.) Tím vznikne těsná vrstva cca 15cm. Takto se pokračuje až do vybudování dna požadované tloušťky. Vlhkost jílu je v této fázi důležitá. Když je moc suchý, tak ho lehce pokropíme - nejlépe několik hodin předem, aby se voda vsákla. Horší je, když je moc mokrý. Pak nezbývá, než počkat na sluníčko.

Terénní úpravy

Pokud je vrstva jílu v podloží poměrně nízká, je lepší vyhloubit celou jámu včetně stěn o 40 cm hlouběji a pak to celé přetěsnit. Je to velké přesouvání materiálu, ale ušetříte si nejistotu a stálé rozhodování, jestli to, co na dně necháváte je dostatečně těsné. Pak je ale také dost pravděpodobné, že budete muset jíl kopat i odjinud. Každopádně se vždy vyplatí veškerý kvalitní jíl dávat bokem. 

V druhém díle tohoto článku si povíme, jak zařídit, aby se voda v koupacím jezírku nekalila a zůstala průzračně čistá.